Smrt není daleko a je to šílený pocit. Vadí mi, že se z rakoviny dělá atrakce, říkala královna českého sushi

Tags

Top Highlights

• píš jsem se zamýšlela nad větou, kterou mi lidé teď často říkají: „Bojuj, hlavně bojuj.“ Říkala jsem si, co to asi znamená, a automaticky jsem myslela, že když u někoho propukne rakovina, tak ten člověk už nějak pochopí, jak má bojovat a co se tím myslí. A pak jsem zjistila, že ne. Pořád nevím, jak teda mám „bojovat“.

• překvapilo mě, nakolik je rakovina vlastně normální a nakolik je v těch představách romantizovaná.

• . Dnes už vím, že člověku je prostě normálně blbě a není to nic extra zajímavého. Vadí mi, že se z toho dělá taková atrakce.

• jak těžké pro ty lidi je chovat se k pacientům normálně a zdvořile, jak by se chovali i k někomu zdravému. Lidé na slušnost zapomínají, protože mají pocit, že jde o život, a tím pádem je to opravňuje říct vám něco, co považují za dobrý nápad. A proč by se u toho nemohli chovat jako prasata, když vám vlastně „pomáhají“? To jsou ti různí ezoterici, kteří mají pocit, že vás musí zachraňovat nějakými úvahami, že se třeba máte mít ráda. Jenže víte, ono takové „měj se ráda“ je vlastně hulvátské a nezdvořilé. Taková osobní věc se cizímu člověku neříká. Já se o takto osobních věcech bavím jen s nejlepšími přáteli a zdvořile.

• Když je to někdo, s kým mám vztah, kdy se o takových věcech bavíme, je to samozřejmě něco jiného, než když si někdo neznámý myslí, že ho moje nemoc opravňuje, aby mi řekl: „Hele, teď musíš tohle… Začni se mít ráda… Přečti si tuhle knížku…“ Lidé mi doporučovali knihu s názvem Musela jsem zemřít. To mi přišlo fakt super. Díky za doporučení! Teda nepořídila jsem si ji… Hrozně mi vadilo, že základní lidské chování, na které spoléháte, najednou nefunguje. Lidé mi až nadávali. Slušnost šla stranou, protože přece šlo o dobrou věc!

• Ti lidé nechápali, že není zdvořilé bavit se o mé nemoci, když se o tom bavit nechci. To, že mi jde o život, je neopravňuje chovat se takhle…

• Mně třeba na rozdíl od některých pacientů nevadí, když se někdo zeptá, jak funguje chemoterapie, gama nůž…

• Ale každý to má opravdu jinak. Mnohým lidem vadí soucit.

• Pamatuju si, jak vám lezly na nervy věty typu „Ty jsi silná, ty to zvládneš“. Ano. Mám z toho pocit, že tím lidé uklidňují sami sebe. Oni si nechtějí připustit, že umřít prostě můžu. A tak to úplně popřou.

• vím, že někteří pacienti byli v té situaci docela ztraceni. Byli oslabeni. Někdo jim třeba řekl, že si asi nějak podvědomě přáli umřít. Takový pacient si řekne: „Aha, to je přesně ono. A tím jsem si tu nemoc zavinil!“ To mi připadá hrozné.

• Když někdo na Facebook napíše, že rodinný systém vytvoří nemoc… To jsou ty kecy, že „když má dítě nádor, je to způsobeno špatnou rodinnou konstelací“. Já jsem si v tu chvíli vzpomněla na ty rodiny, které jsem už znala, a přišlo mi to strašné.

• v nemocných lidech ezoterici vzbuzují výčitky svědomí.

• „Co si to ti kreténi dovolujou? Mají sedět doma na prdeli a děkovat Bohu, že jejich děti jsou zdravé a že oni jsou zdraví.“

• Chtělo by to trochu pokory, chtělo by to říct si: „Já jsem prostě smrtelný člověk a může se stát, že mimo moji kontrolu onemocním a umřu na to.“ Tohle je pro některé lidi tak strašná představa, že pořád jen hledají odpověď na otázku, jak si to ten člověk mohl zavinit a čím si to způsobil.

• Ale může se stát, že na rakovinu taky umřou – a že to třeba taky vůbec nic neznamená. Neboli: zas tak důležitá nejsem, aby moje nemoc musela nutně něco znamenat. Ti lidé se mě skutečně ptali: „A co to teda znamená, že máš rakovinu?“ Odpovídala jsem dost překvapeně: „No, prostě jsem ji dostala.“

• Četla jsem takový článek o ezopíčách. Vysvětluje se v něm, proč jsou tyhle ženské tak nebezpečné, když ujedou do ezoteričnosti. A odpověď je: protože se proti tomu nedá skoro bránit.

• Jenže nakonec mám stejně pocit, že se musím všem, které znám, omluvit. Protože jsem urazila jejich víru, protože… Protože oni to myslí dobře. Ano. Myslí to dobře! A já si toho nevážím. Pro některé lidi je tohle strašně důležité a vy jim tím na to důležité sáhnete. Když jim třeba řeknu, že podle mě má vesmír jiné starosti než moje nemoci, stejně mi říkají: „Ale co do vesmíru vysíláš, to se ti vrací“.